PPArena

Jak si 9.A užila svůj den na reballu

Když k nám dorazila 9.A, první dojem byl jasný: ticho před bouří.
Děti přicházeli od vlaku tak trochu nesměle, koukaly kolem sebe, držely se ve skupinkách a bylo vidět, že vůbec netuší, co je čeká.
Ale jakmile jsme jim podali overaly a začali se převlékat, atmosféra se úplně změnila.
Najednou to nebyla tichá třída, ale parta, která si už v šatně vymýšlela týmová jména.
Jeden tým se pojmenoval „Modří blesci“, druhý „Zelený chaos“ a třetí „Banáni“ — proč, to neví nikdo, ale smáli se tomu ještě při odjezdu.

Jména si hned zapsali na tabuli a bylo vidět, že už se nemůžou dočkat první hry.
První hra a konec veškeré ostýchavosti.
Jakmile vyběhly první dva týmy na hřiště, bylo po veškeré nesmělosti.
Hra trvá obvykle tři až čtyři minuty, takže se nikdo nenudí a pořád se něco děje.
Organizátor na hřišti hlídal bezpečnost a tempo, druhý organizátor v zázemí připravoval další týmy, zapisoval body a držel pořádek v tom jejich nadšeném chaosu.
Po první hře se děti vracely zpátky úplně rozsvícené.

A začalo to klasické:

„Já jsem tě trefil!“
„Nekecej, tys mě minul!“
„Já jsem tam byl první!“
„Nebyl, já jsem tě viděl!“

A už to jelo. Smích, hecování, rozebírání každého zásahu.
Nahlásily body, napily se a už zase koukaly směrem k hřišti, kdy budou na řadě.

Učitelé? Ti měli svátek
Učitelé si mezitím sedli do zázemí, přinesli si kofolu nebo kafe z místní restaurace a měli tři hodiny klid. Když se jich žák na něco zeptal, s klidem odpověděli, že mají jít za organizátorem, ten že jim poradí.  Občas se přišli podívat, jak jejich třída běhá mezi překážkami, ale většinou si užívali, že se o děti staráme my.
Ti odvážnější se nakonec nechali ukecat a šli si zahrát taky — přece jen, když je přes 20 hráčů, mají to zdarma. A děti byly nadšené, že můžou „sundat“ pana učitele.
A někdy se to i povede.

Bezpečnost je základ
Každý měl vestu, masku a všechno, co je potřeba.
Bez podepsaného potvrzení od rodičů by si nikdo nezahrál, to je jasné.
Ale jakmile tohle bylo vyřešené, už to byla jen čistá zábava.
Společná fotka a hotovo

Na konci jsme udělali společnou fotku — unavení, zpocení, ale šťastní.

A učitelka jen poznamenala: „Takhle nadšené jsem je dlouho neviděla.“

Cena za celý tenhle zážitek byla 400 Kč na osobu, ale podle toho, jak děti odjížděly, by člověk řekl, že si vezou domů mnohem víc než jen vzpomínku na školní výlet.